Otázky a odpovědi

často kladené dotazy

"Máme dítěti pomoci aby myslelo, jednalo a rozhodovalo za sebe"

Je vhodné prostředí Montessori školky nebo školy také pro hyperaktivní dítě?
Se začleněním hyperaktivních dětí v Montessori třídách máme velmi dobré zkušenosti. Máme zkušenosti s dětmi, kterým právě prostředí a systém práce v MM třídě pomohl k soustředění, zklidnění a úspěchu ve školní práci, i když třeba nejdříve vše vypadalo obtížně.
Hyperaktivní děti, které chtějí být aktivní a mají touhu poznávat, můžeme zaujmout vytvořením připraveného prostředí - to dítěti umožňuje pracovat samostatně a vlastním (rychlým či pomalým) tempem. V takovém prostředí si dítě vybere úkol, který odpovídá jeho možnostem a  může se věnovat aktivitě, která  o zaujala, bez přerušení podle své potřeby; zvolit si čas krelaxaci nebo změně; manipulovat spředměty a pohybovat se; pracovat u stolku nebo na koberci; samostatně si vzít materiál zpolice a opět ho vrátit zpět… Dětem, které se stále ohlížejí po druhých a nedokážou se déle soustředit, pomůže právě možnost pracovat nerušeně „bez zvonění“; chvíli se třeba jen dívat, jak pracují kamarádi a být vprostředí, kde ohleduplnost a respektování pravidel jsou samozřejmostí. Specifické jsou v Montessori systému také aktivity vrámci „cvičení ticha“, které pomáhají k soustředění a zklidnění.
Učitel však nemůže zajistit úplně vše - důležitá je spolupráce s rodinou dítěte. Učitel i rodič potřebuje trpělivost a snahu pomoci dítěti (ne si na něj jen stěžovat), ale také domluvit se na hranicích a pravidlech. Je třeba zajistit, aby jedno dítě nerušilo práci ostatních a také, aby při začlenění dětí se specifickými problémy bylo zachováno vyvážené prostředí celé třídy. (Například vněkterých zahraničních Montessori školách se počet přijatých dětí se specifickou péčí řídí až podle toho, jak se jim podaří získat finanční prostředky na pedagogické zajištění.)

Není pro děti obtížné přecházet z Montessori školky do 1.třídy ZŠ, kde není Montessori systém? Jak se adaptují na jiný způsob práce děti, které z Montessori 1.stupně přecházejí na 2.stupeň ZŠ?
Děti se dokážou dobře přizpůsobovat novému řádu nebo systému, kde jasně a srozumitelně platí nová pravidla. Ani děti, které se učí od MŠ až po 5.ročník ve škole Montessori, nežijí „ve skleníku“ – chodí na kroužky, soutěží při sportech, znají známky a jiný způsob práce zvyprávění svých kamarádů…. Stejně tak, jako když jsou na víkendu u prarodičů a respektují jejich pravidla a po návratu domů zase ta domácí, tak obdobně se naladí na pravidla  vnové škole. Není to pro ně problém. Jen je škoda, pokud nevyužijí vnovém systému svoje individuální dovednosti a možnosti a nemohou se dál rozvíjet svým vlastním tempem (musí například vpostupu vučení čekat na ostatní; soutěžit tam, kde ke splnění úkolu ještě nemají potřebné zkušenosti; dostávají známky a odměny, i když dokážou pracovat pro samotnou radost a uspokojení zdobré práce; nemohou spolupracovat sostatními; podílet se na plánování svého učení…).
Děti z 5.ročníků se plynule zapojují do výuky v 6.třídě jiného systému nebo úspěšně nastupují na osmiletá gymnázia. Všeobecně máme potvrzeno, že děti mají dobré partnerské jednání, dokážou spolupracovat nebo pracovat samostatně, diskutovat, nebojí se zeptat, připravují se na vyučování také doma a přistupují ke spolužákům, pedagogům a školní práci se zájmem, vstřícným a optimistickým naladěním. Samozřejmě podle svých osobnostních individuálních dispozic a také rozdílného výukového zaměření (dle odlišností v ŠVP).

Může do třídy ZŠ sMontessori výukou nastoupit dítě zMŠ nebo přestoupit z e ZŠ sjiným programem?
Systém práce v MŠ a ZŠ Montessori úzce navazuje a děti přichází do školy se známých prostředím a stylem práce. Máme zkušenosti, že děti zjiného prostředí si musí nejprve  zvyknout na „svobodu a zodpovědnost“ – možnost výběru a dodržování pravidel vpráci. Nově se seznamují také například se způsobem kontroly školní práce, sebehodnocením, podílením se na plánování své práce… Učitelé mohu dětem na přechodnou dobu připravit podpůrné prostředky – například týdenní plány práce, učební materiál…
Ve školní třídě trvá asi 2 měsíce, než si děti zvyknou na nová pravidla v souvislosti s tím, v jaké rodině dítě vyrůstá. Tam, kde má odmalička svobodu, ale pevný řád, je situace s přivykáním daleko jednodušší. Pokud je dítě z rodiny, která je úzkostná a myslí si, že je na ni zcela odkázané, učí se odpovědnosti a samostatnosti obtížněji a déle. Obtížné respektování pravidel je také pro dítě, které doma nemá hranice a považuje svobodu za možnost nedělat nic pořádně…. Důležitá pro pomoc dítěti je spolupráce rodičů se školou.

Co přináší dětem smíšené třídy ?

Věkově smíšené skupiny dětí jsou jedním ztěch základních kamenů, které se nevyplácí vynechávat. Po zkušenostech, které máme nyní vMontessori třídách vidíme, že je velká škoda nevyužívat přirozené práce dětí ve věkově smíšených skupinách:
– děti mají přirozené tendence si pomáhat a spolupracovat
– práce ve věkově smíšených skupinách učí děti komunikaci, empatii a ohleduplnosti
– pomáhají rozeznávat individuální přednosti a nedostatky každého z nás
– což je přirozené vedení ktoleranci
– děti mají pestřejší možnost učit se od svých spolužáků různé způsoby práce a učení
– vroli pomocníků si děti ověřují a utužují své znalosti a dovednosti
– od staršího kamaráda jako rádce a pomocníka se děti nejlépe přirozeně a snadšením učí
–  protože jsou každý jinak „velký“, přirozeně zaniká způsob hodnocení poměřováním sil a tím se také zmírňují rivalitní spory mezi kluky a mezi děvčaty o vedoucí postavení mezi vrstevníky
– děti mají mezi staršími či mladšími dětmi větší možnost najít si „svého“ kamaráda…..
Nevýhoda smíšených tříd = větší nároky na učitele, který musí připravit různorodější prostředí a učební materiál ve větším rozsahu; a dále pak vdodržování školské legislativy a plnění očekávaných výstupů oborů vnávaznosti po celý první stupeň. Zrovna jako děti – při věkově smíšených skupinách musí spolupracovat i dospělí – kolektiv učitelů se musí domlouvat a pracovat společně. (Vhodný je také větší počet dětí ve smíšené třídě, který pak ale předpokládá pomoc asistenta pedagoga.)
Pro „běžné“ stejnorodé kolektivy dětí se stále vymýšlejí programy a strategie, které vylepšují sociální klima a navozují způsob spolupráce mezi dětmi…. Ve věkově smíšené skupině se některé aspekty soužití a spolupráce dějí úplně přirozeně.

Jsou všechny principy Montessori pedagogiky stejně důležité - nejde spíše o jakýsi dogmatismus?
Pedagogika Montessori je ucelený a propracovaný výchovně vzdělávací program – její principy můžeme přirovnat kzákladním kamenům nějaké stavby – jakmile některý vytáhnete, odstraníte – stavba se třeba ještě nezřítí, ale povážlivě se nakloní, začne praskat, už není zcela bezpečná…
Základní principy systému podle Montessori vycházejí zpotřeb samotného dítěte, jsou pečlivě sestaveny a provázány. Vyplatí se jimi řídit, protože pomáhají připravit směrem kdítěti bezpečné, vstřícné, svobodné a podnětné prostředí. Nedostatky nejsou vprincipech, ale v nás – dospělých – vnašich osobnostních možnostech, vkvalitě prostředí, které dokážeme připravit. Možná leccos ještě nedokážeme úplně pochopit, protože i když je Montessori filosofie systém, který vznikal před 100 lety, je vmnohém velmi nadčasový a napřed před současnými trendy například školské reformy u nás.
Každá pravidla a principy můžeme pojmout dogmaticky nebo tvořivě. Dogmatismus může pramenit třeba znejistoty, zda dělám vše správně. Děti samy jsou zrcadlo a na nich nejlépe poznáme, zda je vše vpořádku, nebo někde ještě děláme chyby – jakmile „děti zlobí, neučí se, nebaví je to…“ je to vždy signál pro nás dospělé analyzovat co a jak děláme (a také jsme už dříve dělali vrodině) a jak bychom mohli dělat věci jinak, aby to dětem pomohlo.  Je to cesta tvořivého přístupu, kdy nad vším přemýšlíme, konfrontujeme vše navzájem a používáme to, co je  vsouladu se základními principy a dětem prospěšné.
Při tvorbě Montessori prostředí je také doporučeno neplánovat postupné zavádění jednotlivých principů, ale snažit se připravit celý plán najednou!
Na práci vychovatele a učitele  vprostředí podle Montessori jsou kladeny velké nároky – má být diagnostik – pozorovat děti a zaznamenávat jejich pokrok i to, co pro ně není snadné; tvořit připravené prostředí - podle svých pozorování aktuálně připravovat pomůcky, úkoly, učební materiál a výzvy dětem na míru; odborník - pracovat na sobě profesně i osobnostně…..; ve školství také dodržovat státní rámcové programy pro vzdělávání, vést dítě vsouladu spředstavami rodičů a pro budoucí svět…
Montessori principy můžeme využívat jako „moderní strategii“, která ukazuje přirozenou a zdravou cestu kdítěti, dává návody korganizaci  vzdělávání, ukazuje lidstvu možnosti do budoucna. (Za jistých podmínek s představou o tom, že dítě musíme donutit k přesnému  plnění jakýchsi předpisů se však mohou stát také dogmatickou a omezující teorií, jako vše, co lze využít i zneužít….)

Co mají děti místo známek a žákovské knížky ve škole?
Místo žákovské knížky mají děti v Montessori třídách záznamy a přehledy o postupu žáka vučení, dokončené úkoly a školní práci si děti zakládají do portfolia své školní práce, učitel je povinen vést si o každém dítěti pedagogické záznamy. Důležité je také sebehodnocení dětí – jejich samostatné porovnávání své práce se svým nasazením a možnostmi - nejdříve ústní ocenění, později zvládnou děti obsáhlé písemné sebehodnocení.
V každé škole se domlouvají učitelé v Montessori třídách spolu, jaké přehledy o práci dětí a pedagogické záznamy povedou. Učitelé, kteří spolupracují se Společností Montessori ČR, sestavili  a společně vyzkoušeli například „bublinkové záznamové mapy učiva“  kněkterým oborům, které se pro nejmladší školáky dobře osvědčily (děti vnich vidí, jaká témata je čekají, mohou si mezi nimi vybírat a označují za pomoci učitele, která témata již zvládly). Někde používají učitelé „deníčky“, kam si samy děti zapisují, co každý den dělaly. Vyzkoušeli jsme záznamy o práci dětí zapisovat každý den na konci vyučování tak, aby byl vidět postup dítěte za celý měsíc. Některé školy používají záznamy učiva, které vycházejí ze ŠVP a ukazují dětem, se kterými pomůckami a materiály mají při práci na tématu pracovat, jaké otázky si mají na konci práce zodpovědět, obsahují sebehodnocení dítěte a nakonec zapíše ocenění nebo náměty na vylepšení práce učitel.
Zařazujeme různé typy hodnocení, kde si mohly děti porovnávat svůj výkon spředem danými kritérii kurčité práci nebo označovat svoji úroveň na připravené škále, někdy jsme pro určitou práci používali bodovací systém, kdokončeným úkolům píší učitelé slovní komentáře. Hodnocení je směřováno kporovnávání pouze osobního výkonu dítěte, ne ke srovnávání dětí mezi sebou.
V Montessori třídách preferujeme způsoby hodnocení, které dávají samotnému dítěti, rodičům a učiteli obraz o individuálním pokroku dítěte - bez srovnávání sostatními, kteří mají jiné osobní předpoklady. Na vysvědčení používáme popisné slovní hodnocení - učitel popisuje individuální pokrok  dítěte ve znalostech, dovednostech, osobní úspěchy, co se dítěti nedařilo. Popisné hodnocení sestavuje učitelka na základě portfolia školní práce dítěte, záznamů ověřených úkolů a dokončené práce a svých pedagogických záznamů o každém dítěti.

Jaká je role rodičů ve spolupráci se školou?
Právě pro principy – jako možnost výběru, individuální činnost dítěte, systém sebehodnocení dětí a hodnocení bez porovnávání  -  je téměř podmínkou, aby se rodiče o školní práci dítěte sami aktivně zajímali a na učitele se obraceli se svými nejistotami. Rodič zná své dítě nejlépe a vidí doma, na jeho školní přípravě, jak si vede, zda dělá pokroky podle svých možností, slyší dítě o dění ve škole vyprávět. Máme dobré zkušenosti stím, když učitel nesnadnosti a porušování pravidel dítěte řeší společně srodiči a společně hledají nevhodnější řešení, jak dítěti pomoci.
Rodiče nemají v Montessori škole porovnávací hodnocení práce dítěte klasifikací, ale potřebují informace o školní práci a pohodě  svého dítěte jiným způsobem. Pro rodiče je důležité, aby měli možnost přijít do třídy za dítětem, prohlédnout si jeho portfolio, podívat se na jeho práci, pobýt ve škole třeba vdobě vyučování a vnímat, jak je dítě ve škole spokojeno.
Další spolupráce - společné mimoškolní akce dětí a rodičů, účast rodičů na školních aktivitách, třídní schůzky vpříjemné atmosféře a povídáním o tom, co rodiče zajímá, ukázka způsobů práce dětí nebo specifických pomůcek rodičům… záleží na osobnosti každého učitele a důvěře a snaze samotných rodičů a určitě přispívají k přátelské atmosféře mezi rodiči a mezi rodiči a školou….

Má učitel brát ohled na různé typologie žáků (temperament, intelekt, sociální  dovednosti) ?
Respektovat individuální rozdíly mezi dětmi je vůbec profesní samozřejmost učitele – obzvlášť v Montessori systému, kdy individuální přístup je jedním ze základních specifik. Záleží na profesní informovanosti,  zkušenostech a dovednostech využívat obojí v přípravě připraveného prostředí, každodenní komunikaci sdětmi a vytváření příznivé atmosféry mezi dětmi ve třídě. Pro dítě je velmi příznivé, když rodiče mají kučiteli důvěru a pomohou mu dítě lépe poznat. Někdy bývá rodiči „individuální přístup“ chápán jako různé úpravy pravidel pro určité dítě. Pak vznikají nedorozumění mezi učitelem a rodiči. Pravidla jsou zárukou bezpečí pro dítě, hranicemi a sjednocujícím prvkem pro každý kolektiv. Nelze tvořit pro každého jiné dodatky a pozměňující úpravy… V této souvislosti uvádím odstavec textu Marie Montessori zpřekladu od p. K. Slovákové :
„V mnoha moderních metodách se usuzuje, že učitel nemůže mít víc než šest nebo sedm žáků najednou, pokud má každému znich věnovat svou individuální pozornost. Toto uspořádání ve vzdělávání se nazývá „individuální metoda“, protože doporučuje, aby vkaždé třídě bylo jen několik málo žáků. Mnoho lidí si tuto metodu plete snaší. Ve skutečnosti přišla tato metoda až po naší, jako vylepšení a něco vědečtějšího. My však nejsme stejného názoru, protože není naším základním principem poskytovat individuální vzdělání jako takové. Vnašem prostředí sice individuální vzdělávání zahrnuto je, ale není to učitel, kdo poskytuje produkt našich dedukcí; naše individuální vzdělávání spočívá ve svobodné volbě dítěte.“

Mají děti ve škole Montessori dostávat domácí úkoly? Nebo si má dítě dělat svou školní práci ve škole a škola nemá súkoly dětí rodiče obtěžovat?
Dítě má ve škole na práci omezený čas, každé pracuje jiným tempem, stejné učivo zvládne jedno dítě lehce, druhé ho musí dlouho procvičovat… Dítě může mít za úkol dokončení práce, kterou ve škole nestihlo nebo specifické úkoly, které potřebuje ke kompenzaci svých obtíží.   Pro dítě je také smysluplný úkol, ke kterému potřebuje domácí prostředí  - nad něčím se zamyslet, něco zjišťovat, shromažďovat informace, zkušenosti a materiály, potřebuje kúkolu pomoc blízkých nebo kontakt s různými lidmi…
Je dobré, když míra opakování a drilování učiva vychází z osobní aktivity, sebepoznání a sebehodnocení práce a cílevědomosti dítěte. Také každý rodič má jiné požadavky a studijní očekávání od svého dítěte.
Vycházíme také ztoho, že rodiče, chtějí vědět, jaké jejich dítko dělá pokroky. Proč to nezjistit při domácích úkolech? Dítě doma řeší svůj úkol ve svém prostředí, po ruce jsou mu učitelé, kteří ho učí od narození. (Rodiče, také si užijte, že vás dítě potřebuje a chce svámi spolupracovat,  až bude dítko vpubertě, začne se vám po tom stýskat….)

Když mají děti ve škole také úkoly svypracovanou kontrolou – nevede je to kopisování?

Co udělá dítě při společném (frontálním) vyučování, když neví, jak úkol řešit, co psát: počká, až rychlejší spolužáci nebo učitelka úkol vyřeší a napíší na tabuli – a potom vše opíší.
Děti, které si pomáhají opisováním řešení zkontroly práce vlastně opravdu neví, jak na TO, nedokážou úkol vypracovat samostatně. Kontrola jim je tedy vzorem a návodem pro práci. Také se mohou poradit nebo zeptat kamaráda - radí se, občas samy něco vymyslí, zase se poradí ….. hlavně ale dostávají zkušenost, jak na to jít, seznámí se smožností řešení a to vbezpečí – se svým kamarádem, takže si nepřipadají hloupě před ostatními.
Vnímáte ten rozdíl mezi pasivním opisováním z tabule a aktivním opisováním při práci s kamarádem? Ani pro děti, které radí to není ztráta – nejlépe se člověk učí, když učí ty druhé….
Opisování zkontroly jen pro splnění úkolu snadno se vyskytuje málo – děti pak samy poznají, že taková práce jim nepřináší žádnou radost. Chtějí si užívat radost zúspěchu - když samy něco zvládnou,  překonají překážku, posunou se dále.
(Jak to děláme my, dospělí, když něco nevíme? Někdo si přečte návod – informace, někdo se někoho důvěryhodného zeptá, někdo zkouší pokusem a omylem, někdo kouká – jak to dělají druzí a svým způsobem to okopíruje….. Někdy jsme na tom tak, že opravdu nevíme a tak počkáme, až nám pomohou svojí ukázkou ostatní…)

Jak je to sdětmi, které se nás dospělých vůbec nezeptají, nepožádají o pomoc, ale přitom si neví rady, a tak raději nic nedělají?
- nechce se jim, práce pro ně není zajímavá, mají něco důležitějšího a zajímavějšího, co chtějí dělat
- zdá se jim, že práce je na ně velmi těžká a tak se jí snaží vyhnout úplně
- mají zkušenost, že i bez úkolu jim to nějak projde a tak proč se namáhat (je pohodlnější nic nedělat a výtky přežít, vykulit smutně oči, omluvit se, slzičky zapůsobí, občas na to dospělí stejně zapomenou…)
- nějak nevnímají, že je prima se něco nového dovědět a učit (problémy za ně stejně vždy někdo vyřeší…. tak proč se namáhat) - mají spomocí dospělých špatnou zkušenost (někdo je moc peskoval, připadaly si hloupě) Takovým dětem je třeba pomoci, aby si užily radost ze svého úspěchu, nabyly dobrého sebevědomí a potom se méně bály nových úkolů a překážek…

Mohou psát děti ve škole Montessori také testy znalostí?
Od 1.třídy se děti mohou učit psát testy. Rozdíl je vtom, že si svoje výsledky vyhodnocují samy – porovnávají si svůj současný výkon se svými předchozími výsledky. Později mají možnost měřit si čas a snažit se svoji práci zrychlovat. Mohou se přidělovat body nebo procenta úspěšnosti – ale dítě se samo rozhodne, kdy své výsledky „zveřejní“, může si svůj test opravovat a snažit se více se naučit a připravit. Od 4.ročníku si děti samy chtějí svoji práci otestovat a začíná je to přímo bavit; chtějí se také o své výsledky podělit se svými dospělými a kamarády.
Je třeba na práci stesty a zkouškami dítě připravit, protože jim bude dále ve studiu a vživotě vystaveno. Učitel vysvětlí dětem, že test slouží ktomu, abychom společně plánovali další cestu učení. Testy vMontessori třídě neslouží kporovnávání dětí mezi sebou (pokud se děti samy na tom nedohodnou a zajímá je to samotné),  ksestavování pořadí ve třídě  a represi  -  ale slouží kdiagnostice a pomoci dítěti!

Zdroj: Společnost Montessori